Prapodivný vztah
Karel se s Pavlou setkal opravdu pouze náhodou asi před 2 lety. Jí bylo 43 let, jemu 46. Ona byla zaměstnána až do letošních prázdnin na Městském úřadě v Liberci, on má společnost v libereckém okresu, v Jablonném, takže své záležitosti (např. kolem stavebních úprav ve své firmě) jezdil do Liberce vyřizovat. Hned se mu na správním odboru zalíbila….Ke konci letošního června jí vyloženě jak se říká ukecal, aby práce minimálně na nějakou dobu nechala, že se pojedou navzájem poznávat a užívat si na dlouhou dovolenou.
Každý z těch dvou lidí je ale úplně jiný. Ona na ženu vyšší, velmi dobře oblečená a udržovaná kancelářská dáma, on typický podnikatel v menší výrobě, kterému montérky a zvednutí něčeho těžšího ani oprava třeba auta nejsou cizí. Podniká v oblasti prodeje a úpravy ocele, a to docela úspěšně. Karel je vyučený obráběč kovů. I po revoluci zůstal v oboru, jenom v trochu jiné roli. V současné době zaměstnává 25 chlapů, kteří jsou mu v Jablonném v Podještědí za práci v drobném kovoobrábění a vůbec zpracování oceli včetně ohýbání opravdu vděční. On je tím vlastně jejich pán se všemi rozhodovacími právy…Chová se k nim ale opravdu pěkně a docela slušně je na místní poměry platí (kolem 20000 Kč hrubého měsíčně) což na Liberecku opravdu není úplně časté.
Jediný trochu problémový byl od samého počátku pracovního poměru Petr Kříž. Moc šikovný dělník, jeden z nejlepších, proto ho Karel trvale celá léta až do dnešní doby i přes jeho občasné excesy zaměstnává a platí velmi slušně. Petrovi bylo je 35 let. Je bohužel rozvedený, manželka od něj se dvěma malými dětmi asi před 4 lety odešla kvůli problémům s alkoholem. Petr se od ní krátce před rozvodem odstěhoval k rodičům. Petr s nějakými těmi přesčasy (určitě ale ne v desítkách hodin) mívá v běžném měsíci přes 25000 Kč hrubého měsíčně. Má ale dlouhodobě jednu trvalou nectnost, kvůli které od něj odešla i manželka. Rád se napije nějakého alkoholu, zvláště piva. Rodiče, když ho dál od hospody neudržela manželka ho zvládají udržet bez pití tím méně. Petr se do alkoholu poslední 2 až 3 roky propadá čím dál tím víc. A po větším množství alkoholu o sobě nikdy příliš neví. Stane se, i když opravdu ne příliš často, že není potom schopen druhý den po pitce v práci plně fungovat. Před prázdninami počátkem letošního června už to, že Petr podruhé v měsíci nepřišel do práce a tím vlastně ohrozil předání důležité zakázky, Karla natolik naštvalo, že mu za červen sebral polovinu prémií. Naprosto objektivně a právem. Karel a ani žádný jiný zaměstnavatel by to netoleroval (a ani by nemohl) nikomu. Ovšem stejně to naštvalo Petra, který, jak už to u většiny zaměstnanců bývá, svojí chybu dodnes neuznal. Naprosto chybí soudnost. On je přece dokonalý, do jeho pití nikomu nic není a aby mu vzal šéf prémie? Taková téměř drzost…Rozhodl se, že tyhle prémie Karlovi co nejdříve jak bude moci pořádně osladí.
Petr měl bohužel v posledních 3 měsících navíc dvakrát špatně spočítané přesčasy. Paní Marie se spletla….Samozřejmě Petr Kříž neuznal, že je to normální chyba účetní, ale měl to za zlé Karlovi jako šéfovi. Logicky u účetní Marie Bystré nerozlišíte normální chybně nasčítané přesčasy od úmyslné chyby sloužící pouze k naštvání Patra Kříže a k jeho poštvání proti Karlovi.
Karel kromě převážné většiny chlapů zaměstnává i dvě ženy. Účetní paní Marii Bystrou. Jedná se o ženu po čtyřicítce, která zůstala svobodná. Velmi slušná účetní. Zpracovávala kompletní účetnictví včetně mzdového. Když před asi 12 lety nastoupila ke Karlovi, začal se o ni jako ještě o mladou ženu zajímat jeden z dělníků. Bohužel dlouhodobě jim ten vztah nevyšel a Marie zůstává trvale sama se svými rapidně stárnoucími rodiči v jejich rodinném domku v Jablonném. Svůj celý cit krátce po svém rozchodu zaměřila, jak už se to někdy stává na svého šéfa Karla, kterému dělala pomyšlení. Na neštěstí, po nějaké době si uvědomila, že nemá šanci. Nejdříve Karel přivedl do jiného stavu nějakou ženu na naprosto jednorázové a náhodné služební cestě na Moravu. Jednalo se o typické jednorázové ujetí, smůla jako hrom. Potom si začal s Pavlínou. O Marii s její víc než plnoštíhlou menší postavou nikdy nejevil žádný zájem.
Druhou osobou ženského pohlaví kterou Karel zaměstnává je sekretářka – asistentka Nicola. Jak to v těchto funkcích bývá byla to holka pro všechno. Zajít koupit svačinu, napsat dopis, uvařit hostovi kafe, udržovat v kanceláři pořádek to vše má slečna Nikolinda na starost. Je to 20 letá dívka ani ne rok po maturitě na Obchodní akademii v Liberci. Samozřejmě jak to už bývá krátce po nástupu do zaměstnání ke Karlovi začala chodit s jedním z nejmladších Karlových dělníků Milanem. Ten vztah už docela funguje. Ona i Milan jsou jedněmi z nejnadšenějších členů Karlova fun clubu na rozdíl od Petra Kříže. Jsou to dva rozumní mladí lidé kteří jsou velmi rádi že mají dobrou, jistou a slušně placenou práci v nedaleké vzdálenosti od místa svého bydliště.
Pavla se mu od počátku vztahu líbí o hodně víc než věčně nešťastná a smutná Marie. Ani dvacítka Nikola pro něj se mu zdá že není – připadá mu jako už z jiného světa než je ten jeho. Pavlína ho přitahuje kromě psychiky i sexuálně. Je to opravdu hezká a udržovaná ženská, na svá léta dost po čtyřicítce spíš nadprůměrně….
Pavla se ale zatím až do odjezdu na letošní dovolenou odmítala z Liberce do Jablonného ke Karlovi přestěhovat tak jak by to on rád. Karel doufal, že ji právě v průběhu dovolené ke stěhování zlomí. Pavlu lze chápat – má z prvního manželství 2 děti – 20 letého syna a 10 letou dceru. Má svůj běžný způsob života již poměrně dlouhodobě zaběhnutý a věci fungují. Syn je již dospělý, dcera ještě na základní škole. Pavlína má v Liberci kolem sebe navíc zajištěné a domluvené dlouhodobě fungující služby s již známými a osvědčenými ženami, jako žehlení prádla, úklid, švadlena. Po odchodu z práce některé nejen z finančních důvodů pochopitelně omezila, třeba žehlení zvládla naprosto sama. Pavla opravdu tu výpomoc jak s úklidem tak třeba žehlením potřebuje.
Pavla totiž studuje již 2 roky kromě zaměstnání dálkově Vysokou školu správní se zaměřením právě na místní samosprávy. Její práce na Městském úřadě jí od počátku opravdu baví a od jara, kdy odcházela, plánuje se tam, pokud vše bude v pořádku a bude o ni ve státní správě zájem k 1. říjnu letošního roku zpátky vrátit. V podstatě si od jara pouze chtěla užít hezkou dlouhou dovolenou. Měla pocit, že si ji po dlouhé době zaslouží. Takové 3 volné měsíce, jakousi kratší i když nikoliv vyloženě vzdělávací obdobu , ale odpočinkovou a cestovní ,year off, západních univerzit.
Pavla je navíc dlouhodobě poměrně hodně angažovaná v liberecké komunální politice – kandidovala v posledních volbách za ČSSD, ale bohužel, do zastupitelstva se dostalo za ČSSD pouze 9 členů, a ona byla v pořadí až jedenáctá. Měla taky při těch volbách trochu smůly, ale těch kterým to nevyšlo podle vlastních představ bylo podstatně víc. Mnoho je v každé politické straně povolaných ale vždy málo vyvolených.
Oni totiž zdaleka ne všichni lidé levicového založení v Liberci Pavle účast minimálně v komunální politice přáli. Byli lidé, zejména skupina lidí sdružená kolem libereckého poslance ve sněmovně za ČSSD Čekala, kteří mnohem více fandili Čekalovu synovi Honzovi, který se začínal jako mladý člověk po dvacítce také v komunální politice otrkávat. Hanlivé nápisy na zdech domu a okolí kde Pavly bydlela týkající se politické angažovanosti Pavly nebyly v posledních měsících úplně výjimečné. Pavlína to ale moc vážně nebrala a nějaký větší význam tomu nikdy nepřikládala. Bere to jako normální součást své politické práce a cílem pomáhat chudým a potřebným. Tam vidí možná trochu idealisticky svůj cíl, pokusit se alespoň trochu zlepšit osud těchto lidí. Zastrašit se osobními a nečestnými zájmy nějakého Čekala se nemíní nechat.
Její politická práce pouze přispívá k tomu, že se jí do Jablonného ke Karlovi, prakticky na vesnici, kde to nezná a nemá tam žádné známé ani zaměstnání tak úplně nechce. Nelze se jí opravdu příliš divit. Dcera by musela změnit školu,neměla by tam žádné kroužky které navštěvuje (např. pěvecký). Pavla by se v podstatě dostala do naprosté nejen finanční ale i osobní závislosti na Karlovi, přesně to co ji vůbec neláká a má i trochu strach to riskovat. Nejen dcera, ale ani Pavla v Jablonném nemají přátele ani známé.
Se svým prvním manželem Honzou se Pavla rozvedla asi před 8 lety, dcera byla ještě úplně malá. Honza totiž nikdy nebyl schopen pobrat vedle sebe jako partnerku poměrně chytrou, schopnou, samostatnou a kvalitní ženu. V tom měl Honza mnohé společné s jejím současným partnerem Karlem. Rozvod Pavly s Honzou proběhl v rámci možností celkem v klidu. Nic jiného taky Honzovi nezbylo, pokud nebyl schopen manželku s dítětem dostatečně zajistit anebo ona ochotná t u skutečnost chudoby tolerovat, což Pavla rozhodně nebyla. Pavlína si ne třeba přímo na luxus ale na spíš vyšší standard potrpěla. Placení Honzova výživného na dceru taky celou dobu poměrně funguje kromě ne zase příliš častých výjimek, kdy je on bez práce. Žárlivost na Pavlu ale nepřestala ani po rozvodu, ona o tom ale neměla ani tušení. Honza na Pavlínu vždycky (po celou dobu trvání vztahu) strašně žárlil. Žárlení je jedna z mála věcí kterou Honza odjakživa fakt dobře uměl a zvládal.
V souvislosti se svojí žárlivostí navštěvuje dlouhodobě pravidelně v Liberci docela známého psychiatra MUDr. Miloše Rýce. Ten s ním občas dělá psychoterapii a Honze bere pravidelně a dlouhodobě lékařem předepsaná antidepresiva.
On totiž Pavlínin první manžel nebyl nikdy a ani není z těch co práci vynalezli. Tak trochu je to spíš flákač….Středoškolák, kterého baví počítačové věci, ale každou chvíli ho z místa, kam ho přijmou vyhodí. Je dobrý, není ale zase tak dobrý jako úplně čerství absolventi vysokých škol s IT zaměřením. I jeho pracovní problémy jsou příčinou, proč psychiatra navštěvuje. Honza velmi rád cestuje, jenže na větší cestování třeba po Evropě nemá ke své žalosti finanční prostředky. Prostě trochu problémová, poměrně inteligentní, ale nesmírně zamindrákovaná osobnost, která lékařskou pomoc psychiatra a psychologa dost často potřebuje.
Karel život a věci kolem sebe vidí úplně jinak, kladněji a optimističtěji. Jeho přístup k životu a rodině je takový, že muž má mít vždy ve všech věcech rozhodující slovo a to jako odměnu za to, že se o manželku (partnerku) a své děti slušně finančně postará. To on vůči svým blízkým plní a vždy plnil – stará se finančně docela dobře ve srovnání s Honzou témě luxusně. Pavla by si rozhodně řadu věci nikdy nemohla dovolit např. dovolené, některé dražší šperky, které tak ráda nosí, kdyby je nefinancoval on. Karel jí to docela rád dopřává, určitým způsobem se tak pěknou ženskou vlastně občas i chlubí.
Karlovi ovšem na druhou stranu dost často dlouhodobě chybí klid a rozvaha v jednání se všemi lidmi kolem sebe včetně Pavly. Když se naštve, nebo přesněji když jeho něco naštve, vůbec se nezná, neví co dělá. I Pavla o jejich první společné dovolené zjistila, že když některé věci, úplné drobnosti, nejsou přesně po jeho, je schopen odejít na víc než půl dne, i s penězi, a jí nechat na hotelovém pokoji naprosto bez peněžních prostředků, včetně prostředků na jídlo a pití, aby jí vytrestal za tu opovážlivost mít vlastní názor. Pán je přece on….. Naštěstí ale dost znal míru, že jí nechal na jejich první společné dovolené nejvýše bez oběda. Odpoledne pak vždy vychladl a večer již bylo obvykle vše naprosto v pořádku. Spíš takové trochu italské manželství ale s rozumnou mírou vzájemné tolerance ještě snesitelné. Tato jejich první společná dovolená se odehrála v první polovině července na dvou krásných italských ostrovech, Sardinii a Korsice. Pavle se to na italských ostrovech až na Karlovy občasné výstřelky v chování moc líbilo, byli vlastně poprvé sami dva déle spolu, tak si to vyloženě užívala. Vypadla z práce, dceru odložila k babičce a neměla vůbec žádné starosti o praní ani vaření.
O jejich druhé společné dovolené , která následovala měsíc po té první, a v podstatě měla být jakousi odměnou pro Pavlínu za tu první ve které byly určité Karlovy excesy, nepříjemné věci a neshody mezi nimi pokračovaly. Celá situace ve vztahu, než by se mezi nimi, uklidňovala začínala spíš naopak trochu gradovat. Vyčítání Pavle, že je mu nevěrná, když on odešel, bůhvíkoho měla na pokoji, a podobné výstřelky byly mezi nimi bohužel od počátku jejich druhé společné dovolené na denním pořádku. Ještě víc než na té první.
Tato jejich dovolená č. 2 se konala na třetím italském ostrově, horké a mafiánské Sicílii. Bylo tam celkem 6 lidí od jedné cestovní kanceláře Eximtour v jednom menším hotýlku na pobřeží nedaleko Taorminy. První dva dny dovolené probíhaly pro všechna účastníky normálně počínaje 37 C teploty až po krásný výlet na Etnu. Jedním z účastníků zájezdu na Sicílie byla Jiřina.
Ke konci tohoto krásného výletu plného pohody všechny jeho účastníky vzrušil hovor, který měl Karel po mobilu se sousedem v Jablonném, že jeho barák, ve kterém bydlí, hoří. Hasiči hasí a policie začala intenzivně pátrat po tom, kdo požár založil. O jeho úmyslném založení nemají prý policisté dle tvrzení souseda pochybnost. Karel se po tomto přiblížil k infarktu, nezbylo mu ale nic jiného než se e s Pavlíninou pomocí uklidnit. Důvody k tomu, aby se Karel v rámci možností hodil do klidu byly dva. Jednak okamžitě do letadla nesednout nemohl, nebylo na Sicílii letadlo na Prahu k dispozici, a ani by to k ničemu nebylo. Nebyl by stejně schopen už nijak zasáhnout. Požárníci konali svoji práci jak měli bez Karla. Pavla i Karel tedy normálně pokračovali ve své dovolené, co jiného v této situaci zbývalo. I když zvláště Karlovi nálada oproti první části dovolené opravdu chyběla…Jenom každou chvíli vykřikoval, že toho kdo mu podpálil barák stejně zabije.
Velmi úspěšný byl dalo by se říct druhý den i improvizovaný hudební večer, kde delegát Petr hrál celý večer v hospodě na kytaru české písničky včetně např. Bedny od whisky. Uprostřed zájezdu, po dnu se na druhém výletě na Liparské ostrovy Karel s Pavlínou hádali v mikrobusu, ve které jeli s dalšími 7 lidmi, téměř veřejně o to, kdo je pán, jestli ona nebo on, a kdo tím může vlastně o věcech rozhodovat. Další veledůležitá témata byla, komu je větší horko, a tím kdo je ještě schopen znova vyjít do kopce ke kostelu Sv. Bartoloměje v Liparech. Po návratu na hotel se všichni rozešli do svých pokojů. Situace mezi Pavlou a Karlem dá se říct že před příchodem na hotel vyvrcholila (zpráva o vyhořelém baráku na tom určitě měla lví podíl) a Pavlína se blížila v duchu názoru, že takové nervy jako prožívá s Karlem nemá zapotřebí. On šel sám těsně po návratu jak bylo jeho zvykem, kdy byl ukřivděný, sám na večeři..
Shodou náhod se v této době na Sicílii v Gardinii Naxos nacházel i Pavlínin první (bývalý) manžel Honza. To, že v tu samou dobu byl na Sicílii Honza byla naprostá shoda celé řady na sobě dokonale nezávislých okolností, které se seběhly úplně nezávisle na sobě. V době kdy Karel objednával zájezd u liberecké cestovní agentury Vita tour včetně letenky pro 2 osoby Honza pracoval jako údržbář IT přímo v této cestovní agentuře. Karel ani Pavla o tom neměli (ani mít nemohli) ani tušení. Honza Pavlínino jméno samozřejmě znal a jejich objednávku zájezdu na počítači viděl. Touto náhodou se o pobytu Karla a Pavly na Sicílii dozvěděl Honza. Aniž o tom měl kdokoliv v cestovní kanceláři sebemenší tušení , nedal nic na sobě znát, ale ve skutečnosti spatřil před očima barvu rudou, že Pavla jede s někým na dovolenou, a že má nového partnera. Ovládat se Honza také uměl velmi dobře. Pomoc psychoterapie i antidepresiv byla přece jenom znát. Pavlína nezůstala po rozvodu pouze jehož do konce života, což byla Honzova zvrácená představa, jak ona když se vlastně proti jeho vůli rozhodla rozvést zůstane úplně nešťastná sama do konce života bez takového zázraku, jako je on, Honza. Pořád v něm zůstal takový ten vlastnický přístup. Honza, protože znal samozřejmě z objednávky i termín dovolené Karla s Pavlínou a i hotel kde, budou ubytovaní, zažádal v cestovní agentuře o dovolenou. Sednul o pár dní dřív než měli dovolenou nastoupit Karel s Pavlou do auta, a vyrazil autem do Janova a potom trajektem z Janova také na Sicílii. Své léky (antidepresiva ) samozřejmě v Liberci doma zapomněl. To se v tom vzrušení a přípravě na odjezd může stát. Dopady ale mohou nejen zdaleka pouze pacienta být velmi nepříjemné.
Již při odchodu z mikrobusu po výletu z Lipar bylo jasné, že situace a vztah mezi Pavlou a Karlem momentálně vůbec nevypadá dobře. Situaci cestou zpátky na hotel trošku vylepšila, ale opravdu nepatrně, telefonická informace Karlovi od policistů, že našli žháře. Byl jím Karlův pracovník Petr Kříž. Policii se přiznal velmi rychle včetně pomsty za prémie jako motivu žhářského útoku. Povídal o tom, že ten dům musí podpálit chlapům v hospodě, takže zadržet ho nebyla nijak těžká práce. Škoda dle odhadu za víc než za milión korun kvůli 15000 Kč odměn….Neskutečný poměr. Karel začal vykřikovat, že toho blba přerazí hned jakmile vyjde z kriminálů vejpůl, což všichni slyšeli…Celkem oprávněný a správný Karlův názor, i když prezentovaný v takové situaci pochopitelně trochu hystericky.
Jiřina, která seděla vedle nich na trojsedadle v mikrobusu, si dvakrát všimla, že Karel Pavlu minimálně dvakrát uhodil v průběhu cesty do nohy, a to docela hodně, tak, že bylo vidět, že Pavla měla co dělat, aby nevykřikla ani nedala ostatním nic znát. Po návratu se všichni rozešli na své pokoje. Jiřina měla pokoj přímo pod pokojem Pavly a Karla.
Necelou hodinu po návratu z Liparských ostrovů se na pokoji Karla a Pavly stavila Jiřina, jenom zaklepala, jak byli předběžně dohodnuti, že by se šli všichni společně někam najíst na večeři. Pokoj nebyl zamčený, tak po zaklepání, když se nikdo neozval, vstoupila. Jiřina málem nad tím, co uviděla omdlela, protože na posteli ležela nehýbající se zakrvácená Pavla. Jiřina hned vyzkoušela ( je vždy ve zdravotních věcech poměrně duchapřítomná), jestli má chudák Pavla ještě hmatný tep. Bohužel ho už neměla. Jiřina samozřejmě hned volala delegáta jejich skupiny, s ním potom, aby pomohl s italštinou zavolali oba už společně z hotelu lékaře a policii (carabiniery). Když už byla mrtvá opravdu nešlo o minuty.
První podezření všech včetně policie pochopitelně padlo na Karla, jenže toho bez problémů velmi rychle našli v nedaleké restauraci Morgan, úplně opilého. Carabiniérům se to celé moc na Karla nezdálo, Karla nechali vystřízlivět v jakési místní cele předběžného zadržení, a promluvili si mezi tím s recepcí hotelu Villa Linda, kde Karel, Pavla i Jiřina byli ubytováni. Tam jim večerní vrátný, který měl službu ve chvíli příjezdu z výletu z Lipar, po důkladném výslechu řekl, že kolem něj po návratu Pavly, Karla i Jiřiny z výletu proběhl nahoru na pokoje muž, kterého neznal a nikdy předtím neviděl. Bylo to ale až po Karlově vzteklém odchodu k Morganovi. Jak ho mohl pustit, vrátný Giuseppe vysvětlit nedokázal. Pravděpodobně mu strčil nějaké euro…..Pamatoval si ale, Karlovi naštěstí bezpečně, že ten neznámý člověk běžel celý rozčilený nahoru, když už Karel byl pryč. Karel, jak si vrátný vzpomenul, odešel z Villy Lindy na večeři k Morganovi opravdu bezprostředně po sprše a převlečení z výletu. Bohužel, chudinku Pavlu nechal ve svém vzteku nahoře samotnou. Kdyby jí vzal na večeři s sebou, Pavla by žila…Po akci je možné si už pouze říkat „Kdybych já to býval věděl já bysem tam nechodil“ nic jiného už se nedá.
To že po Pavlíně takhle pase její bývalý muž Honza právě kvůli tomu, že si něco začala s Karlem, nenapadlo vůbec nikoho. Ani to, že Honzovi nepříčetný vztek a bez léků natolik zatmí mozek,že se rozjede na Sicílii Pavlu připravit o život a skutečně to udělá. Mohl to psychiatr odhadnout co Honza udělá? Asi ne.
Vrátný Giusseppe byl schopen i když byl celý rozklepaný vraha docela slušně popsat a nakreslit s pomocí policie na identikit , takže Karel po vystřízlivění celkem snadno poznal bývalého manžela Pavly Honzu. A to ho viděl náhodně s Pavlínou pouze jednou. Carabineiři vraha Honzu zatkli třetí den po činu, při vyjíždění z trajektu v Janově. Byl hrozně překvapený, jak se jim ho podařilo tak rychle chytit. Honza ani nijak moc nezapíral, ani nemohl.
Pavle život už nic nevrátí. O dceru se začala starat Pavlínina maminka. Holka zbytečně přišla o mámu, a ta by jí zatím docela hodně potřebovala. Kluk již prakticky samostatný ve 20 letech byl.
DIADÉM 